Poslední palác

Norman Eisen se v roli amerického velvyslance vrátil do země, z níž jeho matka uprchla před holokaustem. Když se nastěhoval do pražské velvyslanecké rezidence, ke svému překvapení objevil na stěnách pod nábytkem schované svastiky. Symboly nacistického Německa zde zbyly jako stopa po polozapomenuté historii Eisenova nového domova a jako připomínka, že minulost není tak vzdálená, jak by se mohlo zdát.
Od tohoto objevu se před ním začaly odvíjet fascinující životní zákruty čtyř osobností, které palác v různých obdobích obývaly: židovského finančního magnáta Otto Petschka, který palác po 1. světové válce nechal postavit jako symbol hluboké víry v demokracii; německého generála Rudolfa Toussainta, který za 2. světové války riskoval život, aby budovu i celou Prahu zachránil před úplným zničením; poválečného amerického velvyslance Laurence Steinhardta, který marně toužil udržet palác i Československo mimo dosah komunistů; a konečně Shirley Temple Black, očité svědkyně zániku pražského jara pod drtivými pásy sovětských tanků, která se rozhodla do Prahy vrátit jako americká velvyslankyně v roce 1989. S velkými dějinami se tu proplétá osud Eisenovy vlastní matky, na kterém vidíme historii z perspektivy lidí bez skutečné moci a privilegií.


„Norman Eisen ve své pozoruhodné knize kombinuje osobní příběhy s historií: skrze životy lidí, kteří bojovali za záchranu svobody, i těch, kdo ji toužili zničit, nás provádí po dějišti mnoha bitev o demokracii. Poslední palác je nejen vynikající historická sonda, ale i výzva k aktivitě ve chvíli, kdy je jí zoufale třeba.“ —Madeleine Albright

„Poslední palác je emotivní, elegantně napsaná kniha, fundovaná, ale zároveň velmi poutavá. Eisenovo vyprávění odvážně nahlíží do nejtemnějších koutů dvacátého století a jakoby mimochodem čtenáře vždy znovu zdrtí.“ —Michael Chabon

„Norman Eisen sepsal fascinující dějiny jednoho paláce a přízraků, které jej obývají. Prostřednictvím příběhu pražské vily, kde sám jako americký velvyslanec pobýval, nám Eisen nabízí břitkou reflexi dramatických zvratů minulého století i zákrutů své vlastní rodinné historie.“ —Walter Isaacson